Bces

Kletba uvalená na Oidipa přetrvává a pronásleduje mladší generaci v tomto novém a skvělém překladu klasického Sofoklova dramatu. Antigona, dcera Oidipa a Iokasty, je nekonvenční hrdinka, která staví své přesvědčení proti králi Théb v krvavé zkoušce vůlí, jež jen málokoho ponechá bez úhony. Emoce vzplanou, když vyzve krále kvůli právu pohřbít vlastního bratra. Antigona je odhodlaná, ale odsouzená k záhubě, a v průběhu celé hry prokazuje svou vnitřní sílu. Antigona nastoluje otázky práva a morálky, které jsou dnes stejně aktuální jako před více než dvěma tisíci lety. Ať ji čtete poprvé, nebo podvacáté, Antigona vás dojme tak, jak to dokáže jen málokteré literární dílo. Aby bylo toto typické řecké drama přístupnější modernímu čtenáři, obsahuje toto vydání Prestwick House Literary Touchstone slovníček obtížných pojmů, seznam slovní zásoby a praktické poznámky na okrajích. Jejich poskytnutím chceme čtenářům umožnit, aby si plněji vychutnali krásu, moudrost a záměr této hry.

The Apology of Socrates is Plato's version of the speech given by Socrates as he unsuccessfully defended himself in 399BCE against the charges of "corrupting the young, and by not believing in the gods in whom the city believes, but in other daimonia that are novel" (24b). "Apology" here has its earlier meaning (now usually expressed by the word "apologia") of speaking in defense of a cause or of one's beliefs or actions. The revised edition of this popular textbook features revised vocabulary and grammatical notes that now appear on the same page as the text, sentence diagrams, principal parts of verbs listed both by Stephanus page and alphabetically, word frequency list for words occurring more than twice, and complete vocabulary.

Meno (/ˈmiːnoʊ/; Greek: Μένων, Menōn) is a Socratic dialogue by Plato. In it, Socrates tries to determine the definition of virtue, or rather arete, meaning virtue in general, rather than particular virtues, such as justice or temperance. The first part of the work is written in the Socratic dialectical style, and depicts Meno as being reduced to confusion or aporia. In response to Meno's paradox (or the learner's paradox), however, Socrates introduces positive ideas: the immortality of the soul, the theory of knowledge as a recollection (anamnesis), which Socrates demonstrates by posing a mathematical puzzle to one of Meno's slaves, the method of hypothesis, and, in the final lines, the distinction between knowledge and true belief.

Homers tidløse digt, der dateres til det niende århundrede f.Kr., formidler stadig levende rædslen og heltemodet hos mennesker og guder, der kæmper med overvældende følelser og slås midt i ødelæggelse og ruin, mens det uafvendeligt bevæger sig mod den gribende, tragiske afslutning på Den Trojanske Krig. Den anerkendte klassiker Bernard Knox bemærker i sin fremragende introduktion, at selv om volden i Iliaden er dyster og ubønhørlig, sameksisterer den både med billeder af et civiliseret liv og en rørende længsel efter fred. Robert Fagles, der forener en digters og en forskers færdigheder og er modtager af PEN/Ralph Manheim-medaljen for oversættelse og American Academy of Arts and Letters’ litteraturpris fra 1996, tilfører dette vedvarende heroiske epos samtidens sproglige energi. Han bevarer fremdriften og den metriske musik i Homers poesi og fremkalder virkningen og nuancerne i Iliadens betagende gentagne formuleringer i det, Peter Levi kalder »en forbløffende præstation«.

Canta'm, Musa, l'home, l'home de molts ardits, que va ser desviat una vegada i una altra del seu rumb, després d'haver saquejat les sagrades altures de Troia. Així comença la magnífica traducció de l'Odissea de Robert Fagles. Si la Ilíada és la gran epopeia bèl·lica del món, l'Odissea és la més grandiosa evocació literària del viatge de l'home comú al llarg de la vida. La confiança d'Odisseu en el seu enginy i la seva astúcia per sobreviure a les trobades amb forces divines i naturals, durant el seu viatge de deu anys de retorn a Ítaca després de la guerra de Troia, és alhora una història humana intemporal i una prova individual de resistència moral. En els mites i les llegendes que aquí es relaten de nou, Fagles ha captat l'energia i la poesia de l'original d'Homer en un llenguatge audaç i contemporani, i ens ha ofert una Odissea per llegir en veu alta, assaborir i estimar pel seu pur domini líric. La magnífica introducció i el comentari textual del reconegut hel·lenista Bernard Knox aporten noves perspectives i informació de context tant al lector general com a l'erudit, i intensifiquen la força de la traducció de Fagles. Aquesta és una Odissea que farà les delícies tant de l'especialista en clàssics com del gran públic, i captivarà una nova generació d'estudiants d'Homer. — Robert Fagles, guanyador de la Medalla PEN/Ralph Manheim de Traducció i d'un Premi de Literatura de l'American Academy of Arts and Letters el 1996, ens presenta el poema d'Homer més estimat i accessible en una esplèndida nova traducció en vers modern.

Eine der kraftvollsten und dauerhaftesten griechischen Tragödien: Medea handelt vom Mythos des Jason, dem Anführer der Argonauten, der mit Hilfe der Zauberin Medea den von einem Drachen bewachten Schatz des Goldenen Vlieses errungen hat. Nachdem Jason Medea geheiratet und mit ihr zwei Kinder gezeugt hat, verlässt er sie zugunsten einer vorteilhafteren Verbindung, ohne zu ahnen, welche schreckliche Rache sie nehmen wird. Euripides’ meisterhafte Darstellung der Motive, die Medeas Streben nach Rache für die Kränkung und den Verrat ihres Gatten erbittert antreiben, fesselt Theaterpublikum seit mehr als zwanzig Jahrhunderten. Rex Warners maßgebliche Übersetzung erweckt diesen großen Klassiker der Weltliteratur anschaulich zum Leben. Nachdruck der Ausgabe von John Lane, The Bodley Head Limited, London, 1944.