Gothic

V Gustavu Dorém, jednom z nejplodnějších a nejúspěšnějších knižních ilustrátorů konce 19. století, našla proslulá báseň Edgara Allana Poea Havran možná svého nejdokonalejšího uměleckého interpreta. Dorého snový, nadpozemský styl, zabarvený melancholií, jako by byl ideálně sladěn s bezútěšným zoufalstvím Poeova oslavovaného díla, jedné z nejpopulárnějších amerických básní, jaké kdy byly napsány. Tento svazek znovu vydává všech 26 Dorého detailních, mistrovských rytin ze vzácného vydání básně z 19. století. Na protilehlých stranách jsou vytištěny související verše básně a zahrnut je i její úplný text. Obdivovatelé Dorého zde najdou dostatek dokladů jeho charakteristické schopnosti zachytit náladu a význam literárního díla působivými obrazy; milovníci Havrana budou potěšeni, že jeho teskné rozjímání o lásce a ztrátě dostalo dramatickou obrazovou podobu.

'Few venture as thou hast in the alarming paths of sin.' This is the final judgement of Satan on Victoria di Loredani, the heroine of Zofloya, or The Moor (1806), a tale of lust, betrayal, and multiple murder set in Venice in the last days of the fifteenth century. The novel follows Victoria's progress from spoilt daughter of indulgent aristocrats, through a period of abuse and captivity, to a career of deepening criminality conducted under Satan's watchful eye. Charlotte Dacre's narrative deftly displays her heroine's movement from the vitalized position of Ann Radcliffe's heroines to a fully conscious commitment to vice that goes beyond that of 'Monk' Lewis' deluded Ambrosio. The novel's most daring aspect is its anatomy of Victoria's intense sexual attraction to her Moorish servant Zofloya that transgresses taboos both of class and race. A minor scandal on its first publication, and a significant influence on Byron and Shelley, Zofloya has been unduly neglected. Contradicting idealized stereotypes of women's writing, the novel's portrait of indulged desire, gratuitous cruelty, and monumental self-absorption retains considerable power to disturb.