Petra Soukupová je česká spisovatelka a scenáristka, laureátka literárních cen Magnesia Litera 2010 v kategorii Kniha roku za prózu Zmizet a Ceny Jiřího Ortena 2008 pro mladé literáty za knihu K moři. Absolvovala obory scenáristika a dramaturgie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. K povídce Na krátko vytvořila scénář, za nějž v roce 2009 obdržela 3. místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Kniha K moři se stala předlohou pro napsání scénáře, za který obdržela nejvyšší ocenění ve 2. ročníku soutěže scenáristů Nadace Barrandov & RWE. Za triptych Zmizet byla vedle zisku Magnesie Litery také nominována na Cenu Josefa Škvoreckého. V letech 2008–2010 působila v televizi jako scenáristka seriálu Comeback, s Tomášem Baldýnským psala i seriál Kosmo. Od roku 2011 pracuje jako dramaturgyně seriálu Ulice.

Jan Němec (1981) * Byt. Román ve dvou (spoluautorka Jana Šrámková; Brno: Host, 2025) * Lilliputin (Brno: Host, 2022) * Znamení neznámého. Rozhovory o spiritualitě (spoluautor Petr Vizina; Brno: Host, 2021) * Možnosti milostného románu (Brno: Host, 2019) *Dějiny světla. Román o fotografovi Františku Drtikolovi (Brno: Host, 2013) *Hra pro čtyři ruce. Málem milostné povídky (Brno: Druhé město, 2009) Studoval sociologii, religionistiku a divadelní dramaturgii. Spolupracoval s časopisem Respekt, Českou televizí, Českým rozhlasem nebo Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary. V současnosti je šéfredaktorem literárního měsíčníku Host a přednáší na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Jeho knihy byly přeloženy do patnácti jazyků.

Narodil se v učitelské rodině, spolu s rodiči žil v Kyjově (1957–59), Karviné (1959–69) a Pohořelicích u Brna. Od 1972 studoval na gymnáziu v Mikulově. Po maturitě (1975), dvou měsících studia na Střední knihovnické škole v Brně a krátkém pobytu v redakci Rovnosti působil 1976–81 jako turistický průvodce po kasematech na brněnském Špilberku. Od 1981 pracoval střídavě v redakci zábavy a v literárně-dramatické redakci brněnského studia Čs. rozhlasu, v letech 1992–95 a znovu od roku 1998 je jeho ředitelem. Publikoval v periodikách (debut 1973): Tvorba, Literární měsíčník, Mladá fronta, Rovnost (próza i recenze), Rudé právo, Nové slovo, Čs. voják, Brněnský večerník, Tvar (1994 zde v příloze Tvary č. 5 kratší verze povídkové knihy Já jsem ta tma) a Host (zde 2008 rubrika Ghost). Je autorem rozhlasových her Ptáci v mlze (1982), Kam se, ptáčku, kam schováš... (1985), Mrtvá sezona (1996) a sci-fi her pro mládež Oheň pro Promethea (1984), Jablko pro Adama (1985), Posel z hvězd (1985) a Hodina hvězdného zpěvu, 1986). Jako redaktor literárně-dramatické redakce brněnského studia Českého rozhlasu se věnoval především rozhlasovým adaptacím děl světových autorů; je i autorem a průvodcem rozsáhlého seriálu o komerční literatuře Popčteníčko. – Po roce 1989 publikuje též pod pseudonymy. Němec vyvolal pozornost již svým debutem Nejhlasitější srdce ve městě, který napsal v devatenácti letech. Vidění lásky jako dramatického, eticky závažného citu se spojovalo s nápadnou charakterizační schopností a s vědomým úsilím stylizačním. „Šachový román“ Hra na slepo na této základně dospěl k vyváženému tvaru: časově složitě rozvíjené a z různých perspektiv komponované vyprávění se zde prolíná s odkazy jak k neliterárním textům, tak k antickému mýtu, jenž propůjčuje příběhům ze života autorových vrstevníků nadčasovou platnost. Průvodce povětřím a tmou, který odrážel zkušenosti autorova průvodcovského působení na Špilberku, ověřoval nosnost této náročné prozaické techniky i pro hravější, téměř žánristicky rozvíjený příběh. Román Negativ znamenal návrat k základnímu autorskému problému: stal se generační sondou do mravního klimatu společnosti na sklonku 80. let. Povídkový soubor Já jsem ta tma přinesl ohledávání nové stylové polohy v žánru drobné povídky: stavebně sevřené, střídmé a přesné ve výrazu, s melancholickou ironií osnovující milostná setkání-nesetkání na pozadí tristních ruských scenérií.

Václav Kahuda, vlastním jménem Petr Kratochvíl, (* 8. listopadu 1965 Praha) je český prozaik. Vyučil se štukatérem v Kafkově atelieru, od roku 1986 prošel řadou dělnických zaměstnání (např. noční hlídač v muzeu, strojník čistírny odparních vod, hrobník, topič apod.). V druhé polovině 80. let 20. století založil a spolu s Oscarem Rybou a Skiollem Podragou redigoval Branické almanachy. Publikoval v časopisech Iniciály, Vokno, Tvar, Weles, Salon Práva a v literární revue Moderní analfabet. Dnes je Václav Kahuda v invalidním důchodu. Žije v Praze.

تخرج ميخال سيكورا من كلية الآداب في جامعة بالاك في أولوموك ، حيث حصل على الدرجات الأكاديمية من المونسنيور. ودكتوراه. منذ عام 1998، يعمل أستاذاً مساعداً في قسم دراسات المسرح والسينما والإعلام. وهو متخصص في رواية العالم الحديث والاتجاهات الحالية في الأدب العالمي ونظرية الأدب

Bianca Bellová se narodila roku 1970 v Praze. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, přispívala do časopisů, pracovala v nadnárodních společnostech. Je autorkou novely Sentimentální román (2009) a Mrtvý muž (2011). Publikuje povídky (ve sbírce O čem ženy píší, v povídkových sbírkách edice Česká povídka, Salon, Dobrá adresa). Živí se překladatelstvím a tlumočnictvím z angličtiny.