Kniha sociologa Pavla Pospěcha se zabývá individualismem jako společenským jevem. Zpochybňuje rozšířené přesvědčení, že štěstí a naplněný život jsou věcí osobní volby a seberealizace. Pospěch ukazuje, že za posedlostí vlastním já nestojí ani technologie, ani charakterové vlastnosti jednotlivých generací, ale konkrétní kulturní prostředí, v němž jsme od narození ponořeni. Tato kultura individualismu nás podle Pospěcha staví do role osamělých hrdinů vlastních životů — nutí nás hledat soukromá řešení problémů, které mají ve skutečnosti společenské příčiny. Přestože nám slibuje svobodu a výjimečnost, ve výsledku nás spíše izoluje od ostatních lidí a podkopává instituce, které nás dříve spojovaly. Pointa knihy proto není, abychom se obviňovali, ale abychom dokázali kriticky nahlédnout kulturu, která nás formuje.