Vzdálenost mezi lidmi může být bezbřehá. Marie, čerstvě rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto neplánovaně ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů malebnými krumlovskými uličkami. Seznámí se přitom s mladičkým knihkupcem Filipem. Jejich začínající románek dýchá atmosférou horkého července a je protkaný četnými literárními konotacemi. Z Prahy se Marie stále častěji vrací do vesnice svého dětství, kde chce konečně urovnat vztahy se svou sestrou a postarat se o rodiče—dominantního otce a mírnou, obětavou matku. A také se pokouší vyrovnat se svou náhlou osamělostí. Tu vnímá především jako neschopnost někomu sdělit a vysvětlit svou životní situaci. Jako uvíznutí v čase, kdy na ni z minulosti doléhají vzdálené i nedávné vzpomínky—a z druhé strany, prostřednictvím rodičů, vyhlídky na stáří a selhávající zdraví. V rodinné tradici silných mužských vzorů Marie přemítá o minulosti a současně se ptá, jak žít dál a co si počít se „shakespearovskou láskou“…