Výbor z díla čtyř proslulých představitelů japonského haiku. Zastoupen je „zenový filosof – estét“ Bašó (1644–1694), „boží člověk“ Issa (1763–1827), „malíř a intelektuál“ Buson (1716–1783) a „piják a poutník“ Santóka (1882–1940). Bašó se ve svém stylu zaměřil zejména na neosobní přírodní lyriku, kladl důraz na přirozenost a prostotu výrazu, uváděl do poezie novou, svěží symboliku všedního života i přírody. Usiloval v poezii o vtipnost a neotřelost. Issova poezie vyjadřovala vedle básní s tradičními přírodními náměty i lidské city, především chápavé soucítění se všemi slabými a trpícími živými tvory, ale i upřímné rozhořčení nad každou křivdou a nespravedlností. Charakteristickými rysy jeho stylu jsou i humor a satira. Buson vycházel z principů Bašóova stylu, tj. z objektivního bedlivého pozorování detailů a vyústění trojverší do nečekaných konfrontací s hlubším filozofickým nábojem, ale připojil k němu svůj malířský smysl pro impresionistickou črtu, zachycující náladu okamžiku v takřka vizuálně působivém podání. Santóka se nestaral o formální náležitosti haiku ani o mluvnická pravidla. Macuo Bašó a Taneda Santóka studovali pod vedením zenových mistrů a Santóka sám se stal zenovým mnichem. V jejich poezii je proto patrný vliv učení zenového buddhismu. „Duchovní zdroje haiku je třeba hledat v pevně zakotveném šintoistickém bytí ve světě, v hlubokém souzvuku přírodního člověka s bližními tvory. Stará japonština nerozlišuje mezi ‚věcí‘ a živou bytostí; všechno je mono, ať je to skála, vodopád, brouk či člověk. Nic není ničemu nadřazeno či podřízeno a celá osnova života je posvátná. Dalším významným duchovním zdrojem haiku je zenový buddhismus. Zen se zcela vymknul složitým logickým doktrinám indického buddhismu a položil důraz na bezprostřední prožitek skutečnosti, na meditaci a na mystickou zkušenost jako zdroj poznání. Epistemologie zenu byla ovlivněna učením buddhistické školy Kegon, která klade důraz na jednotu člověka a vesmíru, na posvátnost skutečnosti, a má za to, že pravda nedlí ani v subjektu ani v objektu, ale někde mezi nimi. Pravda se tedy může realizovat jen jako výsledek vzájemné souhry či střetu lidského subjektu a světa.“ – Antonín Líman (z úvodu) Úvodem opatřil Antonín Líman. Kaligrafie Petr Geisler. Obálku s použitím obrazu Josy Busona Venkovská chata v bambusovém háji a grafickou úpravu navrhl David Pohribný.