Trieste Centrale je malou odbočkou velkého románu Winterbergova poslední cesta. Pan Winterberg cestuje ze Západního Berlína do italského Terstu. Chce, aby jeho žena byla šťastná. Železná opona mezi evropskými zeměmi stále pevně stojí, ale něco takového jej nemůže rozhodit. Jede samozřejmě vlakem, protože železnice překolejí všechno: Alpy, hranice, jenom ne smrt. „Winterberga nedokážu opustit,“ říká Jaroslav Rudiš. „Zas a znova se k němu vracím, slyším ho vyprávět, ztrácet se v historkách a historii. Myslím, že by s ním bylo možné vlakem projet znovu celou střední Evropu. Co stanice, to příběh, který by šel vyprávět. Terst je magické místo, kam se i já osobně vracím. Kus monarchie v Itálii a asi jediné italské město, kde si dáte české buchty.“
Author
Vyrostl v Lomnici nad Popelkou. Navštěvoval gymnázium v Turnově, po něm vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci (obor němčina – dějepis). Dále studoval v Praze a Curychu. V letech 2001 až 2002 pobýval v Berlíně, kde obdržel novinářské stipendium na Svobodné univerzitě. Pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové skupiny, hotelový portýr a naposledy jako novinář v deníku Právo. Nyní je spisovatelem na volné noze. Příležitostně vystupuje se skupinami U-Bahn a The Bombers, píše také písňové texty (mj. pro skupiny Umakart a Lety mimo). S básníkem a prozaikem Igorem Malijevským pořádá v pražském Divadle Archa každý měsíc literární kabaret EKG. Prvotina Nebe pod Berlínem (2002) ho proslavila. Kniha získala Cenu Jiřího Ortena a byla také oceněna jako Nejkrásnější kniha roku. Román byl přeložen do pěti jazyků. Vydal také trilogii komiksů Alois Nebel (spolu s kreslířem Jaromírem 99, tj. Jaromírem Švejdíkem, Bílý Potok, Hlavní nádraží a Zlaté Hory, 2003–2005) o česko-německém výpravčím vlaků, sloužícím na malé stanici v Sudetech.
