


Books in series

O lidech a psech
2013

Co se stane dál
2022

Jestli vůbec někdy
2022

Jedeme na dovolenou
2022

Dnes ještě ne
2022

Tenkrát o Vánocích
2021

Všechny za jednu
2021

Má mě ráda, nemá mě ráda
2021

Soukromá tajemství
2020

Zamilované povídky
2020

V bílém plášti
2020

Žít jako single
2019

Rodinné povídky
2019

Až se zamiluju
2018

Nové povídky o mužích
2016

Dámská jízda
2016

Nové povídky o ženách
2015

Na večírku
2015

Sedm svateb a jeden rozvod
2014

Pánská jízda
2014

O čem ženy mlčí
2013

A celý život budem šťastný...
2012

O Vánocích se dívám do nebe
2012

Moře a pláž
2012

Láska a čas
2011
Tajemství stržené masky
2011

Proč odcházíš...
2010

Nauč mě milovat
2010

Povídky o mužích
2010

Tos přehnal, miláčku
2009

Ženy vidí za roh
2009

Někdy jindy, někde jinde
2009

Šťastné a veselé... 2
2008

Šťastné a veselé...
2006

Hemy a Marlen v Paříži
2008

Povídky o ženách
2007

Nic není jako dřív
2007

Co z tebe bude
2007

Neviditelné příběhy
2007

Leonardův kabinet
2006

Nech mě žít
2006

Schůzky s erotikou
2005

Už tě nemiluju
2005

Panna nebo netvor
2004

Možná mi porozumíš
2004
Usměj se Lízo
2004

Schůzky s tajemstvím
2003
Authors


PhDr. Ondřej Neff alias Aston (* 26. června 1945 Praha) je český spisovatel science fiction a novinář, vydavatel internetových deníků Neviditelný pes (založen na jaře 1996, od podzimu 2005 součástí webu Lidovky.cz) a DigiNeff (o digitálním fotografování, 1999). (Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ond%C5%9...)


Ivan Klíma (born 14 September 1931, Prague, born as Ivan Kauders) is a Czech novelist and playwright. He has received the Magnesia Litera Award and the Franz Kafka Prize, among other honors. Klíma's early childhood in Prague was happy and uneventful, but this all changed with the German invasion of Czechoslovakia in 1938, after the Munich Agreement. He had been unaware that both his parents had Jewish ancestry; neither were observant Jews, but this was immaterial to the Germans. In November 1941, first his father Vilém Klíma, and then in December, he and his mother and brother were ordered to leave for the concentration camp at Theriesenstadt (Terezín), where he was to remain until liberation by the Russian Liberation Army in May, 1945. Both he and his parents survived incarceration—a miracle at that time—Terezín was a holding camp for Jews from central and southern Europe, and was regularly cleared of its overcrowded population by transports to "the East", death camps such as Auschwitz. Klíma has written graphically of this period in articles in the UK literary magazine, Granta, particularly A Childhood in Terezin. It was while living in these extreme conditions that he says he first experienced “the liberating power that writing can give”, after reading a school essay to his class. He was also in the midst of a story-telling community, pressed together under remarkable circumstances where death was ever-present. Children were quartered with their mothers, where he was exposed to a rich verbal culture of song and anecdote. This remarkable and unusual background was not the end of the Klíma's introduction to the great historical forces that shaped mid-century Europe. With liberation came the rise of the Czech Communist regime, and the replacement of Nazi tyranny with proxy Soviet control of the inter-war Czech democratic experiment. Klima became a member of the Communist Party of Czechoslovakia.[4] Later, his childhood hopes of fairy tale triumphs of good over evil became an adult awareness that it was often “not the forces of good and evil that do battle with each other, but merely two different evils, in competition for the control of the world”. The early show trials and murders of those who opposed the new regime had already begun, and Klíma's father was again imprisoned, this time by his own countrymen. It is this dark background that is the crucible out of which Klíma's written material was shaped: the knowledge of the depths of human cruelty, along with a private need for personal integrity, the struggle of the individual to keep whatever personal values the totalitarian regimes he lived under were attempting to obliterate. For his writing abilities, Ivan Klíma was awarded Franz Kafka Prize in 2002 as a second recipient. His two-volume memoir Moje šílené století ("My Crazy Century") won the Czech literary prize, the Magnesia Litera, in the non-fiction category in 2010. Biography from http://en.wikipedia.org/wiki/Ivan\_Kl%...


Petra Soukupová je česká spisovatelka a scenáristka, laureátka literárních cen Magnesia Litera 2010 v kategorii Kniha roku za prózu Zmizet a Ceny Jiřího Ortena 2008 pro mladé literáty za knihu K moři. Absolvovala obory scenáristika a dramaturgie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. K povídce Na krátko vytvořila scénář, za nějž v roce 2009 obdržela 3. místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Kniha K moři se stala předlohou pro napsání scénáře, za který obdržela nejvyšší ocenění ve 2. ročníku soutěže scenáristů Nadace Barrandov & RWE. Za triptych Zmizet byla vedle zisku Magnesie Litery také nominována na Cenu Josefa Škvoreckého. V letech 2008–2010 působila v televizi jako scenáristka seriálu Comeback, s Tomášem Baldýnským psala i seriál Kosmo. Od roku 2011 pracuje jako dramaturgyně seriálu Ulice.

Jana Rečková je česká lékařka a spisovatelka, věnující se science fiction, fantasy a hororu. Své povídky publikovala např. v časopisech Ikarie, Pevnost, a Nemesis (zaniklý) a v řadě fanzinů. Její dílo bylo oceněno několika cenami Ikaros, několika cenami TRIFID a několika prvními místy v soutěži O cenu Karla Čapka. Rovněž se zabývá překlady sci-fi děl z angličtiny.




Narodila se v Náchodě, kde také absolvovala gymnázium. Poté vystudovala žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK v Praze a obor marketingové komunikace na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Externě přispívala například do Mladého světa, Lidové demokracie, Ahoj na sobotu, Deníků a dalších titulů, byla redaktorkou odborného měsíčníku Strategie. Už více než patnáct let pracuje v public relations. V oblasti beletrie publikuje na webu www.pribehynapadesatslov.cz, je jedním z vítězů literární soutěže Slova ve tmě pořádané při Noci literatury 2012. V květnu 2013 debutovala knihou Koho vypijou lišky (vyšla v brněnském Hostu). Je vdaná, s rodinou bydlí nedaleko Nymburka.


Vystudoval moderní filologii na katedrách anglistiky a nordistiky na FF UK v Praze (1986–1992), v letech 1992–2000 pracoval jako redaktor v nakladatelství Mladá fronta, od roku 2001 v nakladatelství Argo, kde rok zastával funkci šéfredaktora. Vydal šest románů, několik novel a sbírku povídek; jeho knihy byly přeloženy do němčiny, španělštiny, holandštiny, maďarštiny, ruštiny a italštiny. Napsal také divadelní hry (Trochu lásky a Nože a růže) a několik povídek otištěných v různých časopisech (např. Host) a v povídkových knihách nakladatelství Listen.
Vyrostl v pražské patricijské rodině, k jeho příbuzným patří i J.Malypetr či A.B.Svojsík, během 2.světové války studoval na gymnáziu, v roce 1950 byl z politických důvodů vyloučen ze studií těsně před maturitou. Díky svému třídnímu původu byl pronásledován, narukoval k PTP, 1953 byl odsouzen k 8 letům vězení za velezradu. Část trestu si odpykal v uranových dolech. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Do roku 1989 vystřídal řadu povolání - kopáč, betonář, čerpadlář, kulisák či jevištní mistr. V roce 1992 byl zvolen předsedou Českého centra PEN klubu. Dílo Štěstí, Zdivočelá země, Povídačky pro Kláraku, Aukce, Perlorodky, Srdcerváč, Stařec a smrt

Toto je pseudonym autorky a herečky Anna Geislerová Aňa Geislerová je česká filmová herečka, držitelka pěti Českých lvů.

Michal Viewegh is one of the most popular contemporary Czech writers and the bestselling one. He writes about romantic relationships of his contemporaries with humour, and variously successful irony and attempts at deeper meaningfulness; he is sometimes compared to Nick Hornby by his fans. His books, which, since the late 1990s, he publishes every spring, usually sell about 50,000 copies each, bringing him an upper-high-class income unparalleled among Czech writers (by his own boastful admissions, his royalties from a successful book are equal to roughly 8 years of an average Czech salary). His 2004 income was Kč 4 million. Viewegh likes to point out this success with readers, as well as the fact that his books have been translated to several languages and made into films, since he fell out of favor with critics in mid-1990s, which sentiment he heartily reciprocated in his following books.

Studoval kulturologii na Filozofické fakultě UK v Praze a scenáristiku na pražské FAMU, kde navázal doktorským studiem. Za básnickou prvotinu Strychnin a jiné básně (Paseka, 2005), kterou napsal jako dvacetiletý, mu byla udělena Cena Jiřího Ortena. V roce 2008 mu v nakladatelství Pistorius & Olšanská vyšel román s názvem Chyba o překupníkovi, který si do těla zasadí vzácnou rostlinu, aby ji mohl propašovat kupci. Následovala kniha povídek Zůstaňte s námi, vydaná v roce 2011, a po ní další povídková sbírka Mapa Anny v roce 2014. Za povídkovou knihu Zůstaňte s námi obdržel cenu Magnesia Litera 2012 v kategorii prózy a v téže kategorii bodoval o čtyři roky později také s knihou Únava materiálu, inspirovanou osudy běženců. Publikoval i v časopisech Souvislosti, A2 a Host.

Jan Němec (1981) * Byt. Román ve dvou (spoluautorka Jana Šrámková; Brno: Host, 2025) * Lilliputin (Brno: Host, 2022) * Znamení neznámého. Rozhovory o spiritualitě (spoluautor Petr Vizina; Brno: Host, 2021) * Možnosti milostného románu (Brno: Host, 2019) *Dějiny světla. Román o fotografovi Františku Drtikolovi (Brno: Host, 2013) *Hra pro čtyři ruce. Málem milostné povídky (Brno: Druhé město, 2009) Studoval sociologii, religionistiku a divadelní dramaturgii. Spolupracoval s časopisem Respekt, Českou televizí, Českým rozhlasem nebo Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary. V současnosti je šéfredaktorem literárního měsíčníku Host a přednáší na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Jeho knihy byly přeloženy do patnácti jazyků.


Vyrostl v Lomnici nad Popelkou. Navštěvoval gymnázium v Turnově, po něm vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci (obor němčina – dějepis). Dále studoval v Praze a Curychu. V letech 2001 až 2002 pobýval v Berlíně, kde obdržel novinářské stipendium na Svobodné univerzitě. Pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové skupiny, hotelový portýr a naposledy jako novinář v deníku Právo. Nyní je spisovatelem na volné noze. Příležitostně vystupuje se skupinami U-Bahn a The Bombers, píše také písňové texty (mj. pro skupiny Umakart a Lety mimo). S básníkem a prozaikem Igorem Malijevským pořádá v pražském Divadle Archa každý měsíc literární kabaret EKG. Prvotina Nebe pod Berlínem (2002) ho proslavila. Kniha získala Cenu Jiřího Ortena a byla také oceněna jako Nejkrásnější kniha roku. Román byl přeložen do pěti jazyků. Vydal také trilogii komiksů Alois Nebel (spolu s kreslířem Jaromírem 99, tj. Jaromírem Švejdíkem, Bílý Potok, Hlavní nádraží a Zlaté Hory, 2003–2005) o česko-německém výpravčím vlaků, sloužícím na malé stanici v Sudetech.
Alexandra Berková (July 2, 1949 – June 16, 2008) was a Czech writer and educator. The daughter of an orchestra conductor and a journalist, she was born in Trenčín and studied Czech literature and applied arts at Charles University in Prague. From 1973 to 1981, she worked as an editor for a publishing house and, after 1905, as a high school teacher in creative arts. From 1983 to 1991, Berková wrote for Czechoslovak Television. After the 1989 Revolution, she helped organize the Writers' Council and helped found the feminist group New Humanity. She married the painter Vladimír Novák and they had two children but later separated. Narodila se 2. července 1949 v Trenčíně. Jejím otcem byl dirigent symfonického orchestru Bohumil Berka a matka byla novinářka. Od devíti let až do vysokoškolských studií žila v Teplicích. Maturovala na SUPŠ sklářské v Kamenickém Šenově a v letech 1968–1973 studovala na FF UK v Praze češtinu a výtvarnou výchovu. Absolvovala prací o literárněkritických sporech Karla Čapka ve 30. letech, tuto později rozšířila na rigorózní – titul PhDr. získala v roce 1980. Pracovala například jako redaktorka v nakladatelstvích Svoboda (1973–79) a Československý spisovatel (1979–81), později také jako uklízečka v kostele. Časopisecky debutovala roku 1976 v Literárním měsíčníku povídkou Miniromán, knižně pak v roce 1986 sbírkou Knížka s červeným obalem. Stála u zrodu Obce spisovatelů, byla rovněž vůdčí osobností Hejna českých spisovatelů Mamut a od roku 2006 byla členkou výboru českého PEN klubu. Věnovala se psaní televizních scénářů, rozhlasových her a publicistice. Z později rozvedeného manželství s malířem Vladimírem Novákem (* 1947) vzešla dcera Nikola Nováková (* 1975), malířka. Po roce 1990 začala učit tvůrčí psaní na Gymnáziu Josefa Škvoreckého, poté na VOŠ Josefa Škvoreckého a na Literární akademii – zde také od roku 2001 vedla katedru tvůrčího psaní. Patřila k průkopníkům tohoto oboru v Česku a pro časopis Tvar psala "manuál na pokračování" O psaní. Žila v Praze, kde také 16. června 2008 zemřela.


Bianca Bellová se narodila roku 1970 v Praze. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, přispívala do časopisů, pracovala v nadnárodních společnostech. Je autorkou novely Sentimentální román (2009) a Mrtvý muž (2011). Publikuje povídky (ve sbírce O čem ženy píší, v povídkových sbírkách edice Česká povídka, Salon, Dobrá adresa). Živí se překladatelstvím a tlumočnictvím z angličtiny.



Viktorie Hanišová pochází z Prahy, na Univerzitě Karlově vystudovala anglistiku a germanistiku. Věnuje se překladatelství a je lektorkou cizích jazyků. Spisovatelsky debutovala v roce 2015 příznivě přijatým románem Anežka o nefunkčním vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. V roce 2018 následoval román Houbařka o dětském traumatu a domácím násilí. Román Rekonstrukce završuje volnou trilogii románů, jež propojuje téma mateřství.