Kapely otočené zády k publiku, zraky sklopené ke změti kytarových pedálů na zemi a éterické vokály utopené v hluku. Žádný jiný hudební styl se na polistopadové změny nenaladil tak dobře jako právě shoegaze. Nově nabyté svobody doprovázelo ohlušující kytarové zkreslení. V Česku se zrodila naprosto nová nezávislá scéna: kapely Toyen, Ecstasy of St. Theresa, Here, Naked Souls a Sebastians byly na míle vzdálené všemu, co se dosud v hudbě dělo. A hrály na místech, o nichž by si před lety sotva pomyslely, že by bylo možné: v pražských kostelích, švýcarských squatech, newyorském klubu CBGB či londýnských studiích BBC a MTV. Opojný sound už nenarážel na hranice železné opony a stal se výrazem obtížně popsatelné extáze. Praha se zařadila po bok Londýnu jako hlavní město shoegazeu. Hudební novinář Miloš Hroch v knize Šeptej nahlas vypráví příběh jedinečné éry, jejíž zvuk utichl dřív, než stihla skutečně začít.