The Adventures of Tom Sawyer
1876
Mark Twain
Dobrodružství Toma Sawyera se točí kolem mladistvých dobrodružství školáka Thomase Sawyera, hlavního hrdiny románu, který má pověst rošťáka a potížisty. Tom žije se svou tetou Polly, nevlastním bratrem Sidem a sestřenicí Mary v malebném městečku St. Petersburg nedaleko břehu řeky Mississippi. St. Petersburg je popisován jako typické malé město, kde převládá křesťanská víra, společenské vazby jsou těsné a všichni se navzájem znají.
Na rozdíl od svého bratra Sida dostává Tom od tety Polly výprask; jako nenapravitelný rošťák by raději chodil za školu než do školy a v noci často vylézá oknem ze svého pokoje za dobrodružstvím se svým přítelem Huckleberrym Finnem, společenským vyvrhelem města. Tom se sice školy děsí, ale je nesmírně chytrý a jeho žerty by mu obvykle prošly, kdyby Sid nebyl takový práskač.
Za trest, že šel plavat místo do školy, uloží teta Polly Tomovi úkol natřít na bílo plot kolem domu. Tom vymyslí geniální plán a oklame sousedské chlapce, aby práci udělali za něj; podaří se mu je přesvědčit o radostech z natírání plotu. Ve škole je Tom stejně výrazný a přitahuje pozornost tím, že honí ostatní chlapce, křičí a pobíhá kolem. Svými obvyklými kousky se Tom snaží upoutat pozornost Becky Thatcherové, nové dívky ve městě, a přemluví ji, aby se s ním „zasnoubila“ polibkem. Jejich romance se však rozpadne, když Becky zjistí, že Tom byl už předtím „zasnoubený“ s Amy Lawrenceovou. Krátce poté, co ho Becky zavrhne, se Tom v noci vydá s Huckleberrym Finnem na hřbitov, kde jsou svědky vraždy doktora Robinsona.
Ukázka:
„TOME!“
Žádná odpověď.
„TOME!“
Žádná odpověď.
„Kam se ten kluk poděl, jen by mě zajímalo? TOME!“
Žádná odpověď.
Stará paní si stáhla brýle na špičku nosu a rozhlédla se přes ně po pokoji; pak si je posunula zpět a podívala se pod nimi. Sotva kdy se dívala skrz ně kvůli tak malé věci, jako je chlapec; byly to její slavnostní brýle, pýcha jejího srdce, a byly určeny pro „eleganci“, ne pro užitek — skrz pokličky od sporáku by viděla stejně dobře. Chvíli vypadala zmateně a pak řekla, ne ostře, ale přesto dost nahlas, aby ji slyšel nábytek:
„No, jestli tě dostanu do rukou, tak já—“
Nedokončila to, protože se v tu chvíli skláněla a šťouchala koštětem pod postelí, a potřebovala tedy dech, aby mohla šťouchance doprovázet přerývaným funěním. Nevytáhla nic než kočku.
„Takového kluka jsem tedy ještě neviděla!“