
Život a doba v porevolučním Česku perspektivou těch nejzdařilejších povídek Do antologie byly vybrány povídky: Michala Ajvaze, Jana Balabána, Barbory Bažantové, Biancy Bellové, Stanislava Berana, Petra Borkovce, Ireny Douskové, Edgara Dutky, Marka Epsteina, Sylvy Fischerové, Emila Hakla, Viktorie Hanišové, Matěje Hořavy, Daniela Hradeckého, Václava Kahudy, Dory Kaprálové, Jiřího Kratochvila, Lubomíra Martínka, Ivany Myškové, Ludvíka Němce, Petra Pazdery Payna, J. A. Pitínského, Magdalény Platzové, Petra Šestáka, Marka Šindelky, Jaromíra Štětiny, Miloše Urbana, Vladimíry Valové a Sáry Vybíralové. Argentinský spisovatel Julio Cortázar jednou řekl, že zatímco román může nad čtenářem zvítězit na body, povídka mu musí uštědřit K. O. Je to trochu násilné přirovnání, ale zároveň přesné — dobrá povídka míří přímo na bradu nebo na solar. Je to úder vedený jedním tahem. Když ho dostanete, jdete do kolen a musí vás počítat. O to překvapivější je, že čtenáři se raději drží v klinči s romány a někteří povídky úplně míjejí. Antologie toho nejlepšího, co v ringu porevoluční české povídky vzniklo, tu je pro ty nedotčené i pro ty mnohokrát knokautované. Editor Jan Němec pročetl na dvě stě sbírek, aby do jednoho svazku vybral ty nejosobitější povídky. Nechybějí obvyklí podezřelí jako Jan Balabán, Sylva Fischerová či Emil Hakl, ale mezi pětadvacítkou vyvolených jsou i jména jako Vladimíra Valová nebo Marek Epstein. Všichni dohromady vytvářejí ostrý obraz porevolučního Česka a zároveň svěží náčrt novější české literatury.
Authors


Narodil se v učitelské rodině, spolu s rodiči žil v Kyjově (1957–59), Karviné (1959–69) a Pohořelicích u Brna. Od 1972 studoval na gymnáziu v Mikulově. Po maturitě (1975), dvou měsících studia na Střední knihovnické škole v Brně a krátkém pobytu v redakci Rovnosti působil 1976–81 jako turistický průvodce po kasematech na brněnském Špilberku. Od 1981 pracoval střídavě v redakci zábavy a v literárně-dramatické redakci brněnského studia Čs. rozhlasu, v letech 1992–95 a znovu od roku 1998 je jeho ředitelem. Publikoval v periodikách (debut 1973): Tvorba, Literární měsíčník, Mladá fronta, Rovnost (próza i recenze), Rudé právo, Nové slovo, Čs. voják, Brněnský večerník, Tvar (1994 zde v příloze Tvary č. 5 kratší verze povídkové knihy Já jsem ta tma) a Host (zde 2008 rubrika Ghost). Je autorem rozhlasových her Ptáci v mlze (1982), Kam se, ptáčku, kam schováš... (1985), Mrtvá sezona (1996) a sci-fi her pro mládež Oheň pro Promethea (1984), Jablko pro Adama (1985), Posel z hvězd (1985) a Hodina hvězdného zpěvu, 1986). Jako redaktor literárně-dramatické redakce brněnského studia Českého rozhlasu se věnoval především rozhlasovým adaptacím děl světových autorů; je i autorem a průvodcem rozsáhlého seriálu o komerční literatuře Popčteníčko. – Po roce 1989 publikuje též pod pseudonymy. Němec vyvolal pozornost již svým debutem Nejhlasitější srdce ve městě, který napsal v devatenácti letech. Vidění lásky jako dramatického, eticky závažného citu se spojovalo s nápadnou charakterizační schopností a s vědomým úsilím stylizačním. „Šachový román“ Hra na slepo na této základně dospěl k vyváženému tvaru: časově složitě rozvíjené a z různých perspektiv komponované vyprávění se zde prolíná s odkazy jak k neliterárním textům, tak k antickému mýtu, jenž propůjčuje příběhům ze života autorových vrstevníků nadčasovou platnost. Průvodce povětřím a tmou, který odrážel zkušenosti autorova průvodcovského působení na Špilberku, ověřoval nosnost této náročné prozaické techniky i pro hravější, téměř žánristicky rozvíjený příběh. Román Negativ znamenal návrat k základnímu autorskému problému: stal se generační sondou do mravního klimatu společnosti na sklonku 80. let. Povídkový soubor Já jsem ta tma přinesl ohledávání nové stylové polohy v žánru drobné povídky: stavebně sevřené, střídmé a přesné ve výrazu, s melancholickou ironií osnovující milostná setkání-nesetkání na pozadí tristních ruských scenérií.

Bianca Bellová se narodila roku 1970 v Praze. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, přispívala do časopisů, pracovala v nadnárodních společnostech. Je autorkou novely Sentimentální román (2009) a Mrtvý muž (2011). Publikuje povídky (ve sbírce O čem ženy píší, v povídkových sbírkách edice Česká povídka, Salon, Dobrá adresa). Živí se překladatelstvím a tlumočnictvím z angličtiny.

Václav Kahuda, vlastním jménem Petr Kratochvíl, (* 8. listopadu 1965 Praha) je český prozaik. Vyučil se štukatérem v Kafkově atelieru, od roku 1986 prošel řadou dělnických zaměstnání (např. noční hlídač v muzeu, strojník čistírny odparních vod, hrobník, topič apod.). V druhé polovině 80. let 20. století založil a spolu s Oscarem Rybou a Skiollem Podragou redigoval Branické almanachy. Publikoval v časopisech Iniciály, Vokno, Tvar, Weles, Salon Práva a v literární revue Moderní analfabet. Dnes je Václav Kahuda v invalidním důchodu. Žije v Praze.

Vystudoval moderní filologii na katedrách anglistiky a nordistiky na FF UK v Praze (1986–1992), v letech 1992–2000 pracoval jako redaktor v nakladatelství Mladá fronta, od roku 2001 v nakladatelství Argo, kde rok zastával funkci šéfredaktora. Vydal šest románů, několik novel a sbírku povídek; jeho knihy byly přeloženy do němčiny, španělštiny, holandštiny, maďarštiny, ruštiny a italštiny. Napsal také divadelní hry (Trochu lásky a Nože a růže) a několik povídek otištěných v různých časopisech (např. Host) a v povídkových knihách nakladatelství Listen.



Michal Viewegh is one of the most popular contemporary Czech writers and the bestselling one. He writes about romantic relationships of his contemporaries with humour, and variously successful irony and attempts at deeper meaningfulness; he is sometimes compared to Nick Hornby by his fans. His books, which, since the late 1990s, he publishes every spring, usually sell about 50,000 copies each, bringing him an upper-high-class income unparalleled among Czech writers (by his own boastful admissions, his royalties from a successful book are equal to roughly 8 years of an average Czech salary). His 2004 income was Kč 4 million. Viewegh likes to point out this success with readers, as well as the fact that his books have been translated to several languages and made into films, since he fell out of favor with critics in mid-1990s, which sentiment he heartily reciprocated in his following books.

Studoval kulturologii na Filozofické fakultě UK v Praze a scenáristiku na pražské FAMU, kde navázal doktorským studiem. Za básnickou prvotinu Strychnin a jiné básně (Paseka, 2005), kterou napsal jako dvacetiletý, mu byla udělena Cena Jiřího Ortena. V roce 2008 mu v nakladatelství Pistorius & Olšanská vyšel román s názvem Chyba o překupníkovi, který si do těla zasadí vzácnou rostlinu, aby ji mohl propašovat kupci. Následovala kniha povídek Zůstaňte s námi, vydaná v roce 2011, a po ní další povídková sbírka Mapa Anny v roce 2014. Za povídkovou knihu Zůstaňte s námi obdržel cenu Magnesia Litera 2012 v kategorii prózy a v téže kategorii bodoval o čtyři roky později také s knihou Únava materiálu, inspirovanou osudy běženců. Publikoval i v časopisech Souvislosti, A2 a Host.

Viktorie Hanišová pochází z Prahy, na Univerzitě Karlově vystudovala anglistiku a germanistiku. Věnuje se překladatelství a je lektorkou cizích jazyků. Spisovatelsky debutovala v roce 2015 příznivě přijatým románem Anežka o nefunkčním vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. V roce 2018 následoval román Houbařka o dětském traumatu a domácím násilí. Román Rekonstrukce završuje volnou trilogii románů, jež propojuje téma mateřství.


