Jedná se o pseudonym Leoše Kyši Rodák z Bruntálu, spisovatel, trestanec, podnikatel, jesenický Mauglí a řezník. Pochází z umělecké rodiny, jeho matka byla tanečnice, gymnastka a špionka, již pro neohrožené občanské a politické postoje perzekuovali natolik, že byla nucena před StB uprchnout do zahraničí. O Kotletově otci se nic neví. Podle některých indicií je jím Michail Gorbačov, kterého Kotletova matka svedla během jeho tajné návštěvy Bruntálu. Dva roky strávil ve věznici Heřmanice, za což ale mohlo pouhé nedorozumění. Vzhledem k datu jeho narození si policie spletla nevinnou párty s ilegální oslavou narozenin Adolfa Hitlera. Při pokusu o rozehnání večírku zbil Kotleta sedm policistů do bezvědomí a jejich veliteli usekl několik prstů na ruce řeznickým sekáčkem. K literatuře se dostal až ve výkonu trestu, kde se seznámil s dílem velikána české akční sci-fi, Jiřího Kulhánka. Po několika neúspěšných pokusech rozvíjet Mistrovo dílo (kterýžto nápad mu posléze ukradl Martin Moudrý) se rozhodl vstoupit na trnitou cestu originální tvorby a hned jeho prvotina byl jednoznačný zásah do černého.

Narodila se v roce 1980 v Praze, kde vystudovala antropologii a knihovnictví na FF UK. Je patronkou soutěže O loutnu barda Marigolda a editorkou sborníků, sestavovaných každoročně z hodnocených prací. Rovněž už několik let vede kurzy tvůrčího psaní v rámci Dětské mensy. Její povídky vycházejí v časopisech Pevnost, Dech draka a Fantázia, stejně tak v jednotlivých sbornících (Klášter slasti, Kostky jsou vrženy, Tváře budoucnosti, Písně temných věků etc.). Stala se vítězkou Ceny Karla Čapka 2001 v kategorii krátká povídka, mnohokrát se umístila mezi publikovanými díly v soutěži O rukavici lorda Trollslayera (sborníky Drakobijci). Často experimentálně tvoří se spoluautory, zejména se svou sestrou Petrou. Mezi její zájmy patří kromě psaní také kresba a kaligrafie, ať už evropská nebo asijská. S japonskou kulturou se poprvé setkala přes staré mýty a legendy a začala se jí intenzivněji věnovat, včetně cestování a studia jazyka. (zdroj: Daemon.cz)

Julie Novakova is a Czech author and translator of science fiction, fantasy and detective stories. She has published short fiction in Clarkesworld, Asimov’s, Analog and other magazines and anthologies. Her work in Czech includes seven novels, one anthology (“Terra Nullius”) and over thirty short stories and novelettes. Some of her works have been also translated into Chinese, Romanian and Estonian. She received the Encouragement Award of the European science fiction and fantasy society in 2013, the Aeronautilus award for the best Czech short story of 2014 and 2015, and for the best novel of 2015. Julie is an evolutionary biologist by study and also takes a keen interest in planetary science. She's currently working on her first SF novel in English, several new short stories and managing a new translation project. *** Julie Nováková (*1991 v Praze) je autorkou science fiction, fantasy a detektivních příběhů. Publikovala samostatné romány Zločin na Poseidon City (2009), Tichá planeta (2011) a Nikdy nevěř ničemu (2011), novelu Bez naděje (2014), SF trilogii Blíženci (Prstenec prozření, Elysium, Hvězdoměnci; 2015) a více než třicet povídek. Dosud pět povídek jí vyšlo v časopisech a antologiích v anglickém jazyce, další se chystají k publikaci. Jako editorka se poprvé objevila v antologii Terra nullius (2015). V roce 2013 obdržela cenu evropského fandomu Encouragement Award. Kromě psaní beletrie se věnuje též studiu biologie na PřF UK, publicistice, popularizaci vědy a výuce tvůrčího psaní na workshopech společně s autorem Janem Kotoučem.

Jan Kotouč is a Czech author of space operas, military SF and alternative history. His first novel was published in 2009 and since then he has written a number of novels in Czech. Frontiers of the Imperium is the first book in his latest series, the Central Imperium. He is one of the handful Czech writers who has found success on the English-speaking market. Apart from writing, he teaches at a university and is a popular speaker at a number of conventions. He lives in Prague with his wife and two bunnies.

Tak trochu záhadná žena, mladá spisovatelka, která se před několika lety vynořila odnikud, aby následně začala s přehledem vítězit v žánrových soutěžích a dobývat jednu cenu za druhou. Je několikanásobnou Lady Řádu fantasy i Nositelkou meče, vítězkou Ceny Karla Čapka a držitelkou Mloka, stejně jako soutěží typu Vidoucí a jiných. Svou literární kariéru začala výhrou v soutěži O brahmíní vemeno povídkou Zrůdy by měly držet spolu (2009) a po tvůrčí pauze, během které se věnovala sportu, napsala nespočet povídek a novel, protože ocenění vemenem zavazuje. Pro radost své rodiny z Vaultu šílené brahmíny napsala i povídku, která se stala základem pro Krev pro rusalku - jmenovala se Krvavý kožíšek a vzbudila tehdy pouze všeobecné zklamání, že se nejedná o dívčí román o ztrátě panenství. Její díla jsou k nalezení v mnoha sbornících, v časopisu Pevnost se poprvé objevila jako vítězka soutěže Vidoucí s povídkou Zadostiučinění (Pevnost 03/2015), v roce 2017 si to zopakovala s povídkami O snílcích a snovačích (Pevnost 03/2017) a Sobotní směna (Pevnost 12/2017). Její povídky se stále pravidelněji objevují i v antologiích, jako například Ve stínu Říše (2017), kde ohromila a vyděsila příběhem "Na vlastní kůži", nebo ve volném pokračování antologie Ve stínu apokalypsy (2018). Kristýna však nezůstala pouze u psaní povídek. Po úspěšném románu Krev pro rusalku (2018), který se v roce 2021 dočkal i druhého vydání, se vydala do Brna s fantasy románem Zřídla (2019), následovala sci-fi série Města, v rámci které zatím vyšly romány Město v oblacích (2020) a Země v troskách (2021), a v neposlední řadě se také podílela na antologiích Lockdown (2021), Krásky a vetřelci: Pulp stories (2021) a Zákon genu (2022). Od roku 2020 pracuje společně s Františkem Kotletou na sci-fi sérii Legie, space opeře temné, akční i zábavné, jak jen to chladný vesmír dovolí.